AMBASADORKY 2017

Petra V., alias Restless Child: “Cestování nás učí o kráse. Neumíme dávat komplimenty.”

July 30, 2017

Petra V., známá jako Restless Child je jedna z dalších ambasadorek pro náš projekt. Má Instagram plný neuvěřitelných fotek, spoustu zkušeností s low-cost travel, má za sebou spolupráce se známými značkami a vytváří zajímavá videa na Youtube. Její práci můžete mimo jiné najít na jejím INSTAGRAMU

Vybrala jsem si ji proto, že nápad od začátku podporovala, je neskutečně zcestovalá, hodně toho zažila a její článek se měl zabývat tím, jaké jsou standarty krásy ve světě. Téma se mi moc líbilo, a tak jsem neváhala. Petra to pojala to po svém, a rozhodla se vám říct, proč si myslí, že neumíme dávat komplimenty. Tady je její článek.

CO VÁS CESTOVÁNÍ PO SVĚTĚ NAUČÍ O KRÁSE

A půjdeme do hloubky

Tak jo. Nemůžu spočítat, kolikrát jsem tohle začala psát a pak to zase odložila.

Za. Normální. Holky.

No nevadí, jdem’ na to. Řekneme si, proč je tohle celý vlastně špatně a proč si myslím, že nikdo neumíme skládat komplimenty. Celý čtení vám bude trvat asi 7 minut.

Pojďme se společně vrátit na chvíli do Číny před začátkem dvacátého století. Symbolem statusu zde po desítky let bylo svazování chodidel. Bolestivá technika, při níž se již batolatům začala svazovat chodidla a zlámaly se prsty, aby se zamezilo jejich růstu. Místo lidských chodidel přirozeného tvaru poté dívky vyrůstaly na jakýchsi kopýtkách. Nechodily, cupitaly.

A bylo to strašně sexy. Fakt.

Další zastávku uděláme v Etiopii. Ženy kmene Mursi jsou nám “zápaďákům” známé jako ty ženy s talířky ve spodním rtu (resp. jedny z nich). Pokud dívka chce, tak se jí mezi 10-15. rokem rozřízne ret, vyrazí přední zuby a do jizvy ve rtu se zavede kolík. A pak je to v podstatě stejný, jako roztahovák v uchu. Akorát je ve rtu.

Pro ženy kmene Mursi je to symbol příslušnosti a sebevědomí. Fakt.

Jedeme dál. Bylo asi půl desátý a my se vydali na Bangkokský noční market (protože venkovní teplota konečně dovolovala vyjít ven bez okamžitýho obalení vrstvou vlastního potu). Jídlo, kytky, fórový oblečení. A mezi nima několik stánků s umělýma čočkama. Chvíli jsme na ně nechápavě zírali, načež naše průvodkyně postřehla naše zmatení a vysvětlila, že místní dívky propadají trendu zvětšených očí. Obří čočky zářivých barev umožňují mladým slečnám vypadat jako panenky. Jsou o krok blíž vzhledu kreslených manga krásek.

Baví je to a přijde jim to roztomilý. Fakt.

Poslední zastávku uděláme v Idomeni, provizorním uprchlickém táboře, který fungoval v první polovině roku 2016 na řecko-makedonské hranici. Je ráno, máme za sebou ranní dobrovolnickou směnu a potřebujeme od Wajd, čtrnáctileté slečny ze syrského Idlibu, přeložit několik vět, abychom mohli vyrobit cedule pro vzdělávací centrum. Ťukáme jí na stan. Prý bude za chvíli venku, jen se musí s matkou připravit. Její otec, Mustafa, sedí na okraji nástupište pokrytého stany, kouří cigaretu a s šibalským úsměvem jen utrousí “women, you know, problem”. Čekáme pět minut. Deset minut. Za patnáct minut konečně vylézají obě dámy ze stanu. Přestože už více jak měsíc spí na tvrdém nástupišti v rozpáleném Řecku, daly si na sobě záležet. Hidžáb mají uvázaný a zašpendlený geometricky přesně.

Já otočím oči v sloup, protože *panebože*, konečně jsou venku.

Ale pro ně je tohle důležitý. Fakt.

Čtyři případy směšných ideálů krásy. Proč by si někdo lámal nohy kvůli společenskému postavení? Proč by se to někomu líbilo? Proč riskovat infekci či poranění očí, kvůli zvětšujícím čočkám? A ten talíř ve rtu, ten je teda pěkně divnej. To samý hidžáb – stejně má ta holka zakrytý vlasy, tak jakej v tom je rozdíl, jestli je hezky uvázanej?

Ale… jsou to vážně směšný ideály krásy? Nebo nám to jenom tak připadá?

Musíme si uvědomit, že každej žijeme v nějaký kultuře. A nikdo nemáme patent na pravdu. Převážně proto, že žádná neexistuje.

A to je to nejdůležitější – ŽÁDNÁ NEEXISTUJE.

Vydržte se mnou, už jsme skoro na konci. Zabýváme se v rámci celého “self-love” hnutí hodně tím, že musíme být “body positive” a že všechny holky jsou hezký. A kdyby tady končila věta, tak jsme na dobrý cestě. Jenže za tímhle často následuje – “…přestože nejsou dokonalý”. No a v tu chvíli to celý postrádá smysl. Nemůžeme tvrdit, že A je správně, pokud stále uznáváme B jako ideál. No a právě cestování a vzdělávání se o jiných kulturách nám pomáhá se na tohle celý podívat zvenčí. Mrknout se na to, s jakým odporem a zmatením sledujeme čtyři výše uvedené “trendy” a zkusit si stejným odstupem prohlédnout naší společnost. Lepíme si na sebe umělosti, přišíváme, odsáváme, napínáme, zvětšujeme, zmenšujeme, závidíme si, nosíme nepohodlné oblečení, abychom měli pocit, že zapadáme. Abychom se nějak přiblížili tomu “ideálu”, který jsme si vsugerovali. A je hrozně jednoduchý tohle všechno svádět na média. Jenže média jsou vždycky živený tím, co od nich chceme slyšet. A pokud to, co chceme slyšet je “řekni mi, že jsem hezká” případně “ukaž mi, jak být hezká”, budeme se věčně točit v nesmyslném kolotoči zvrácených myšlenek o lidských tělech, uzavřeni v naší kulturní bublině, o které myslíme, že je výchozím nastavením celého lidstva.

Pokud tenhle článek aspoň trochu chápete, tak pojďte se mnou a vystupte z tohoto kolotoče. Nejde to hned a ještě chvíli se vám bude točit hlava. Ale stojí to za to. Protože pokud pro vás věta “jsi hezká” ztratí význam, tak stejně ztratí význam i všechny její opaky a negativní vedlejší účinky. Protože prostě tyhle věci přestanete řešit.

Nebudete se zabývat tím, že vaše tělo nemá tvar, jaký jste viděli někde na obrázku, nebo tím, že se sebou musíte trávit 24 hodin denně a vidíte se i v momentech, ve kterých jste nikdy jiné lidi neviděli.

A jak tohohle stavu docílit? Je mi to líto, žádný jednoduchý recept neexistuje. Musíte se prostě vědomě nachytat ve chvílích, kdy zkoumáte vlastní tělo, cítíte změnu nálady při pohledu do zrcadla, ohrnujete nos nad cizím člověkem kvůli jeho zevnějšku, nebo naopak zasněně listujete obrázky těl, které jste se naučili vnímat jako vysněné. Protože vám to nikdy nebude dost dobrý. Tak se v těch chvílích zastavte, vzpomeňte si na tenhle článek, vydechněte a nechte to plavat.

Nezáleží na tom.

Už vás nenapadne konstatovat něčí vzhled v mylném domnění, že mu skládáte kompliment – “jsi fakt hezky hubená”, “tyjo, ty máš krásně velký oči/prsa/zadek” – protože tyhle věci ztratí význam. Tohle jsou prázdný věty, které vypovídají jen o tom, na čem nám záleží. Jejich používáním živíme celý tenhle kolotoč. A nikdy nemůžeme vědět, jak podobná konstatování druhá strana přijímá. Co druhá strana uznává jako svůj “ideál”. Pokud někdo vypadá odjakživa nějak, popis jeho vzhledu NENÍ kompliment. Je to připomenutí něčeho, s čím ten člověk žije každý den, 24 hodin denně. A já si myslím, že máme na víc.

  • Tady jsem Peťulu zastavila, a zeptala se o vysvětlení. Přišlo mi zvláštní, že kompliment ke vzhledu už není kompliment. Vysvětlila mi to takto, po lopatě 🙂 A moc se mi to líbilo, proto jsem to do článku přidala.

Já prostě nechci, aby se dívky tolik zabývaly svým vzhledem. Tečka. Pozitivně, negativně, jakkoliv. V tomhle chci být víc jako chlapi – samozřejmě, že jejich zevnějšek můžeme chválit atd., ale neočekává se to. Neočekává se, že se okomentuje vzhled muže.

Očekává se, že se okomentují jeho slova, činy. U žen se prostě očekává, že se u toho dodá, jak ta žena vypadala.

Vyrostly jsme ve společnosti, která nás učí, že to máme chtít slyšet. Že  máme chtít slyšet hodnocení našeho vzhledu, naše fyzický stránky jsou takový naše majetky, které můžeme prodávat a že na jejich liniích záleží a pokud jsou ty linie nějak “správně”, tak jsme “lepší než ostatní”, což prostě není potřeba vnímat.

Tělo to tělo. Je to věc, která nám pomáhá žít. Jediný, na čem skutečně záleží je to, jestli funguje.

Pojďme si gratulovat k úspěchům a tvrdé práci a ne ke vzhledu.

Pojďme pracovat na našich osobnostech a životních příbězích víc, než na naší fyzické stránce.

Pojďme se soustředit na zdraví a naše místo v kontextu celé planety, spíše než na následování pomíjivých vizuálních trendů.

Pojďme bojovat za skutečný normální holky, který měří svou cenu v životních zkušenostech a lidských vztazích, ne v prázdných “komplimentech”.

To je asi všechno. Aspoň pro dnešek, na tohle téma mám denně tisíce myšlenek. A vy asi taky. Za diskuzi budu ráda.

Děkuju moc za pozornost. 

S láskou…

Petra V.

(Jo a nemyslete si, že jsem nějakej guru. Sama v tom mám bordel, ale tohle je prostě to, čemu věřím. Že ve chvílích, kdy konečně žijeme, nemáme čas přemýšlet nad tím, jak u toho vypadáme.)

Prosím, nebojte se k článku vyjádřit, budeme za to moc rády. Autorku Peťulu můžete kontaktovat na jejím INSTAGRAMU 🙂

Za spolupráci děkuji:

Fotografie: Michala Rusaňuková

Make-up: Lucie Žurková 

Kontakt: zurkovalucie@gmaill.com

Partner projektu: Přírodní, minerální kosmetika Annabelle Minerals, složená pouze z přírodních surovin, minerálů a bez testování na zvířatech

Studio 100 v Praze, s perfektním zázemím a spolehlivým majitelem

Občerstvení: Hummus Factory- delikátní zdravá záležitost

You Might Also Like

6 Comments

  • Reply Jana July 30, 2017 at 4:40 pm

    Super článek, dává to smysl, souhlasím se vším. Fakt.
    Ale…
    Mám z toho pocit, jakoby se zapomínalo na jeden důležitej aspekt. A totiž to, že fungující tělo teď nemusí znamenat fungující tělo v budoucnosti. Takže říct si “Bože, já jsem tlustá.” nemusí hnedka vyjadřovat to, že nevypadám tak, jak bych podle něčeho nebo někoho vypadat měla, ale že moje tělo asi není v nejlepší kondici.
    A o to podle mě jde.
    Nesnažit se vypadat jako modelky z Instagramu je jedna věc, být spokojená sama se sebou je další věc, ale to nejhlavnější je jen jedno – zdraví. A třeba zrovna tělo s nadváhou zkrátka zdraví není.
    Takže jo, být normální je normální, ale zase nějaká sebekritika a přiznání si, že bych se o sebe mohla starat líp, abych byla oukej i ve staří, je taky normální.
    Snad je to pochopitelný, dík!

  • Reply RestlessChildCZ July 30, 2017 at 5:02 pm

    Děkuju moc za feature a těším se na jakoukoliv diskuzi 😍✌️

  • Reply Lenka July 30, 2017 at 5:26 pm

    Popravdě já sama ráda dostávám a dávám komplimenty, ale po přečtení tohoto článku, nejspíš přehodnotím, jak své komplimenty formuluji a co vlastně chválím.
    Moc děkuju za pošťouchnutí k přemýšlení 🙂

  • Reply Kačí August 1, 2017 at 6:10 am

    Snad jsem pochopila Péťu správně a kdyby ne, tak je to zas jiný úhel pohledu 🙂 …

    Cílem není poukazovat na to, že mít na břiše pneumatiku je OK (samozřejmě že je to pro spoustu lidí důležitý krok dopředu!!), ale začít se soustředit na něco úplně jiného, odvést od našeho vzhledu pozornost… Ačkoli si myslím,že ukazování reality a že co je vlastně normální je skvělý, něco na tom, že bychom se tomu neměly tolik věnovat (nemyslet zas na vzhled), je 🤔

    + Složit někomu kompliment může být sice myšleno dobře, ale pochopeno špatně, protože každý vnímá krásu jinak.

    Rozhodně zajímavé zamyšlení!

  • Reply Maki August 3, 2017 at 1:28 pm

    Nedávno jsem četla někde větu: “Za dob mého dětsví se ženské probouzely už s obočím na obličeji!”
    Celé mě to tak trochu namíchlo ale především tou pravdivostí! V dnešní době, přesně jak jsi psala, se všichni … nechávají přifukovat, ufukovat, vytetovávat obočí, nosí čočky kvůli změně barvy jejich vlastních očí, když mají moc bílé nohy do kraťasů tak je přestříkají, aby vypadaly opálené ….
    Samozřejmě vůbec tím nemyslím to, když má někdo celoživotní problém s tím, že má opravdu malá prsa a nechá si je zvětšit nebo naopak velká prsa jsou pro něho opravdu zátěží.
    Ano, je to každého věc, ale děsí mě, že děti v dnešní době to berou jako standard a nepřijde jim to divné. My jsme dřív říkali – “Je ta má hezké vlasy. Jů ty máš krásné oči.” Ale jen jsem to chtěli někomu pochválit. Možná nás napadlo, že nás mrzí, že my to nemáme …. ale ani na 1 vteřinu mě nenapadlo, že kvůli tomu půjdu na plastiku.
    Pálí mě hodně jedna věc. Jak říkáš krásu vnímáme každý jinak a pro každého z nás je jinak důležitá. Ale mě děsí jakou moc má dneska internet a sociální sítě, které dětem pokřívají realitu :-(. Může mě opravdu trefit šlak z youtuberky, které je 20 let a nechá si udělat plastiku prsou … natočí o tom video a řekne sledovatelům, že to samozřejmě mají udělat až když jsou větší třeba jako ona! To jako vážně?? A dnešní děti berou tydle lidi jako ideál a vzor :-(.
    Ještě, že je alespoň pár takových jako jsi Ty, Weef a další :-).

  • Reply Aneta August 4, 2017 at 3:14 pm

    Zajímavý článek, s určitými částmi souhlasím. Respektování odlišností pohledu na krásu v různých kulturách, společnostech atd. Řešit krásu jako nejdůležitější věc na světě a v žebříčku hodnot ji mít na vrcholku nejspíš o psychickém zdraví nevypoví. Ale!! Podle mě Vám autorkám článků unikly dvě důležité a velice podstatné věci. Za prvé) jsme ženy a jakožto ženy je naší přirozeností krása, vyzařování, vzhled. Samozřejmě, to netvoří jen to, co máme na sobě, ale taky způsob chůze, naše sebevědomí, naše sebeláska, chování a osobnost. za druhé) Přijde mi opravdu hloupé a neuvědomělé dávat rovnítko, mezi tím jak ke vzhledu přistupují muži a jak ženy, ano sice žijeme v současné době v čase, kdy ženy požadují rovnost a feminismus je nám hlásán odevšad jako boží právo. Na skutečný feminismus nereaguji negativně, ale dostáváme se do momentu kdy tenhle “rovný přístup” zcela zabije odlišnost a jedinečnost pohlaví které charakterizuje (většinou, a ano existují ženy které berou připadat si mužně jako přirozenost a naopak) Ale život pak je plochý, ženy oslavují nezávislost, muži se cítí bezvýznamní (ano zavádím to do extrému) vztahy spolu už nedrží tolik, jako kdysi. Hodnota rodiny se pomalu vytrácí, protože chtít být žena, manželka, milující a pečující je bráno jako něco podřadného, přitom jde jen o to aby se ocenila tato práce rovněž jako mužova kariéra. Když žena přestane dbát na to, aby se krášlila a řešila jak vypadá a nasadila více mužný přístup, vytratí se ženskost, neříkám že zcela, ale zčásti určitě. Básníci pěli ódy o kráse žen, o jejích očích. Myslím si, že moderní ženy jsou natolik zklamané láskou a bytí tou křehkou a krásnou květinou, že hold budu kaktus a kašlu na celý svět. Ale tenhle ostrý přístup ženám nesedí, vytrácí se pak jemnost. A je to škoda. Tím vůbec nechci říci, že by ženy byly pouhé figuríny nebo obrazy na které se má hledět, ale o výsadu být symbolem něžnosti a krásy by neměly přijít.

  • Leave a Reply